Historie školy

Slánská hudební škola vznikla ze soukromého podnětu a odkazu.
Jedním z prvních mecenášů kulturního života města Slaného byl František Kašpar Brožovský, který pocházel ze zámožné slánské rodiny v níž bylo ctěno a pěstováno hudební umění.
F. K. Brožovský se narodil 24. 10. 1765. Po ukončení slánského piaristického gymnázia vystudoval filosofii a práva. Prošel významnou právnickou kariérou, kterou zakončil jako rada při apelačním soudu v Praze. Pro své výborné znalosti, morální vlastnosti a znamenité služby v oboru soudnictví byl císařem Františkem povýšen do šlechtického stavu s erbem a titulem z „Pravoslavů“.
Vazby s městem Slaný nikdy nepřerušil, pravidelně navštěvoval hrob svých rodičů a později i své manželky. Proto se také dozvěděl od slánského děkana, že chrámová hudba ve městě již několik let upadá z nedostatku hudebně nadaných sil. To vedlo F. K. Brožovského k rozhodnému kroku. Den před svou smrtí pořídil dodatek ke své závěti, ve kterém odkázal slánské obci 2 000 zlatých konvenční měny, které měly být využity ve prospěch chudých. Dále určil, aby byly za 4 000 zl. zakoupeny pozemky, následně propachtovány a z výnosu mělo být ročně věnováno 200 zl. na plat učitele, jenž bude slánskou mládež vyučovat hudbě, zeměpisu, dějinám vlasti a písemnostem. Učitelem se mohl stát pouze absolvent konzervatoře.
Trvalo to dlouhých 7 let, než byla jedna z nejstarších hudebních škol (druhá po Berouně) otevřena. Prozatímně byla škola otevřena 1. října 1837. Otevření uspíšil bratr F. K. Brožovského Josef, který odkázal obci dalších 400 zl., ale stanovil podmínku, že škola musí být otevřena do jednoho roku po jeho smrti.
Definitivně byla škola otevřena 1. ledna 1838 a od 8. ledna 1838 začal ve škole vyučovat František Hájek, který splňoval podmínky stanovené F. K. Brožovským. Podle jeho přání se vyučovaly denně 3 hodiny zpěvu a hudbě a 1 hodina ostatním předmětům. Výuka probíhala v prostorách piaristické koleje. Škola neměla mnoho let svou budovu, vyučovalo se na různých místech a budovách. Teprve v r. 1931 postavila Městská spořitelna na své náklady budovu pro hudební školu. Svému účelu byla slavnostně odevzdána 11. října 1932. Budova slouží dodnes.
Škola existovala stále, pouze koncem 19. a začátekm 20. stol. měla desetiletou přestávku z důvodu nedostatku finančních prostředků. Dále se vyvíjela, přibývalo žáků i pedagogů. Odkaz F. K. Brožovského lze chápat jako vzácný skutek, který byl ukazatelem jak šířit estetické a kulturní cítění obyvatelstva.
První učitelé a první školní prostory
Prvním, v konkurzu vybraným učitelem, byl absolvent pražské konzervatoře František Hájek (25. 8. 1817 Praha Bubeneč – 24. 9. 1866 Slaný). Houslový pedagog vychoval řadu proslulých hudebníků. Byl také sbormistrem pěveckého spolku Dalibor. Nedostatek soudobých zpráv znemožňuje podrobněji vystihnout jeho zdejší kulturní činnost. Je pochován na I. slánském hřbitově. V době Hájkova učitelování byla (do r. 1866) hudební škola v piaristické koleji, v prostorách ochotně poskytnutých řádovými bratry.
Druhým učitelem byl hned po Hájkově smrti jmenován Štěpán Erst (24. 11. 1825 Louny – asi 1916 Chicago v USA). V letech 1840 – 1846 studoval na pražské konzervatoři hru na klarinet, potom působil v divadle ve Štýrském Hradci a v Linci. 1866 – 1895 byl učitelem hudební školy ve Slaném, 1871 – 1885 sbormistrem pěveckého spolku Dalibor. V r. 1895 odešel do Chicaga.
V některých pramenech je chválen: „V Slaném rozvíjel bohatou činnost, zavedl žákovské besedy a koncerty, hudební život místní obohatil o zpěvohry, oratoria i hudbu orkestrální.“ (Jiří Včelák) V jiných ostře kritizován: „Máme nejstrašnější příklad z p. Ersta, kam ten nám hudební školu zavedl. Nevychoval ani jednoho hudebníka!“ (radní František Duras, 1906). V době působení Štěpána Ersta se vyučovalo v tzv. staré radnici na náměstí v domě čp. 144 (dnes na jeho místě budova poštovního úřadu) a od r. 1875 až do Erstova odchodu v jeho soukromém bytě v domě čp. 6.
Na konci Erstova působení ve Slaném se hospodářské poměry ve státě zhoršily tak, že původně určených 200 zl. ročního platu bylo pro učitele jen ubohá almužna. A protože se slánská obec nerozhoupala k žádnému platovému zvýšení ani jinému řešení, místo učitele nebylo obsazeno a dalších deset let (1895 – 1905) se nevyučovalo.
V r. 1905 byl na místo učitele hudební školy, nejprve ve zkušební době, přijat Antonín Verner, od listopadu 1906 uznán jako učitel definitivní. Nový učitel se snažil vzkřísit symfonické koncerty, založil a sám vedl nový městský orchestr, ale ve škole nedosáhl ani úspěchu svých předchůdců a ze Slaného odešel v r. 1911. Za jeho působení se škola přestěhovala opět do staré radnice čp. 144, kde byla až do zboření domu v r. 1925.
Vznik moderní hudební školy, otevření vlastní školní budovy a její ředitelé.
Základy moderně pedagogické dal hudební škole ve Slaném v r. 1912 nově ustanovený ředitel Zikmund Polášek (26. 4. 1877 Slavonice – 2. 6. 1933 Slaný). Studoval varhanní školu v Brně (varhany, housle), kde byl žákem Leoše Janáčka, pak na pražské konzervatoři (housle) jako žák V. Nováka a O. Ševčíka. Jako výborný houslista působil v Krakově, ve Lvově, u opery ve Varšavě, v České filharmonii, v orchestru Národního divadla v Praze, ve Vídni, v Celovci a v Kranji. Do Slaného přišel v r. 1911 a jeho působení zde znamenalo výrazný posun v celém slánském hudebním školství. Přesvědčil městskou radu o nutnosti zavedení školného a z původních 10ti žáků se za jeho působení rozšířil jejich počet na 300, takže vedle dosavadního ředitele a učitele v jedné osobě byl ve škole ustaven učitelský sbor dalších pěti a přechodně i více učitelů. Byl iniciátorem řady významných hudebních událostí ve městě a vychoval mnoho dobrých hudebníků. Zikmund Polášek je pochován ve společné hrobce rodin Poláškových a Šedivkových na I. slánském hřbitově.
Škola se po zrušení čp. 144 stěhovala z místa na místo. Nejdříve se vyučovalo v chlapecké škole na Komenského náměstí, odtud se stěhovala do Wilsonovy ul. čp. 597 u divadla, v místnostech metodistické církve, pak znovu do piaristického gymnázia a nakonec do mateřské školy (v té době čp. 15 u kostela). Z této situace byla hudební škola vyvedena Městskou spořitelnou ve Slaném, která se rozhodla postavit ze svých finančních zisků novou, vlastní budovu hudební školy. Budovu postavil podle návrhu architekta ing. Jana Reichla z Hradce Králové, slánský stavitel Vilibald Hieke. To vše se odehrálo ještě za působení ředitele Poláška a nová – dnešní budova hudební školy byla slavnostně otevřena 11. října 1931.
V datech postavení a otevření nové školní budovy se prameny dost liší. Jiří Včelák uvádí,že byla postavena v r. 1930 na počest 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Pavel Čada píše, že byla slavnostně otevřena 11. října 1931. JUDr. Miloslav Jaroch, do třetice všeho dobrého, ve své stati o Zikmundu Poláškovi ve Slánském obzoru 1997 dokládá: „Za jeho působení byla vystavěna i dnešní budova hudební školy a slavnostně otevřena necelý rok před jeho smrtí 11. 10. 1932.: Správný letopočet uvádí Pavel Čada, protože ve Slánském obzoru vydaném roku 1931 je chybně (chyba v sazbě) uvedeno datum otevření školy 1932, tedy rok po vydání tohoto tisku. Podle slánských kronik bylo se stavbou hudební školy započato v září 1830.
Na pamětní desce je rovněž uvedeno: „Postavil v roce 1930-31 stavitel Vilibald Hieke ze Slaného“.
Od 1. září 1933 byl novým ředitelem hudební školy jmenován Jiří Včelák (24. 6. 1904 Praha – 14. 3. 1981 Slaný), který zde působil do konce školního roku 1945 a od října 1945 byl profesorem pražské konzervatoře.
1945 – 1964 ředitelm školy Pavel Čada, absolvent pražské konzervatoře (obor skladba, stát. zkouška ze sborového zpěvu a klavíru), žák K. B. Jiráka.
1961 – hudební škola se mění v Lidovou školu umění.
1964 – 1975 ředitelem školy Ivo Kolář, absolvent konzervatoře (obor dirigování a klavír) a později žák prof. F. Maxiána na AMU.
1965 – založena pobočka LŠU ve Zlonicích a jejím vedením pověřena učitelka Jiřina Miklošová. 1966 – otevřen na LŠU ve Slaném výtvarný obor, taneční obor a pěvecké oddělení hudebního oboru.
1972 – založena elokovaná třída ve Zvoleněvsi.
1975 – 1982 jmenován ředitelm LŠU ve Slaném Jindřich Sedlák, absolvent pražské konzervatoře.
1976 – přechází LŠU ve Smečně jako další pobočka LŠU Slaný.
1982 – 1992 ředitelem školy Jiří Pokorný, absolvent konzervatoře, obor housle.
1990 – mění se Lidová škola umění na Základní uměleckou školu.
1992 – 1999 ředitelem školy Martin Krňanský, absolvent konzervatoře J. Deyla, obor flétna, kytara.
1999 – 2001 ředitelkou školy Jitka Budilová, absolventka konzervatoře J. Deyla, obor flétna.
Červenec 2001 – prosinec 2001 ředitelem školy Mgr. Petr Hlavatý, absolvent AMU, obor zpěv.
1. 1. 2002 ředitelem školy Mgr. Martin Carvan, absolvent AMU, obor kytara.

Čerpáno z Knihy o Slaném a pokladů Libora Dobnera.